Moje nepříliš lehké dětství, které ve mně vyvolávalo mnoho zmatků a nepříjemných emočních vzorců, mně dovedlo na cestu, na které jsem byla přesvědčena, že chci něco změnit a následně pomáhat těm, kteří věří, že můžou změnit to, co v životě chtějí...

Má víra, že změna je možná, se ukázala až po pomalých krůčkách, které jsem směrem k životu udělala...

Moje mise a mé pracovní poslání začalo prací s dětmi a mládeží, které se potýkali právě se stejnými problémy, kterými jsem procházela já ve svém adolescentním období a v období hledání své identity…, proto jsem se se zájmem  pustila do magisterského studia oboru Pedagogika - sociálni práce na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při práci jsem viděla, jak to některé z nich mají těžké, možná o moc těžší než já. Jak těžké bylo pro ně orientovat se v tom zmatku s dospělýma, o to víc jsem se chtěla dále vzdělávat a být k nim blíž. Viděla jsem, jak hledají z toho nějakou cestu ven ve formě pro ně spásného úniku…Snažila jsem se jim dávat svou pozornost, projevovat zájem a přijetí toho, jak to mají…Tím jsem se inspirovala ke studiu humanistické psychologie K.R.Rogerse, kterou jsem pak následně v psychoterapeutickém výcviku na Institutu PCA v Brně aplikovala i na své sebezkušenosti.

Na této cestě jsem se dostala o něco dále, a to k rodinám těchto dětí…Nahlížím tak do pestrých a těžkých osudů rodin. Jsou to především rodiny mnohoproblémové, dysfunkční. Mnohdy tady hraje hlavní roli jen rodič – samoživitel. Stala jsem se takzvaným dočasným „doprovazečem“ v určitém úseku jejich životní dráhy. Vzhledem ke své práci s rodinami, jsem si chtěla prohloubit své znalosti mediačními dovednostmi, abych se lépe orientovala v rodinných a partnerských sporech a uměla je prakticky řešit. Stala jsem se tak i smiřovačem hádek, které vedou rodiče mezi sebou i se svými dětmi. Po několikaletých pracovních zkušenostech s prací dětmi a rodinami, mně začalo zajímat, jak vnímají rodiče podporující aktivizační práci a osobnost pracovníka v tomto pomáhajícím oboru. Tyto otázky jsem nakonec zpečetila ve své rigorózní práci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Nadále s údivem pozoruji některé nevědomé vzorce chování v rodinách, které jen vědomě posilují jejich pocit bezmoci, a tak se je s nadějí, v rámci své aktivizační práce snažím svou vírou, praktickou pomocí a péčí  podporovat ke změnám a doprovázet ke konkrétním krokům vpřed. Práce, kdy v mnoha případech chybí u jednotlivců motivace, práce, kdy jejich pocit vyčerpanosti ze života ztrácí pro některé smysl.

Přesto se dívám se na jejich kroky, které vedou k pomalému, ale postupnému zlepšování situace… Práce, ve které spatřuji "růst trávy" v jejich životech.

Předávám také své poznatky studentům a zájemcům a  dělím se s nimi tak o mé praktické zkušenosti…

Dnes jsem tady pro Vás, pro ty, kteří mají chuť měnit se, růst a jít vpřed…

​