V noci se mi zdál sen, sen ve kterém pomáhám, jen tak...
Jistě každý z nás zná ten pocit, když se ráno probudí a v mysli nám zůstává převlečený obraz z plně dosněné noci, či nedosněné noci. Záleží však na vizuálním šatu toho daného snu. Pokud byl sen plný příjemných prožitků, vůní, pestrých barev, obrazů a případných dobrodružství, zůstává v nás dojem. Dojem a chtění podržet si ten obraz, který se v nás v nočním procesu odehrával. Nastává chvíle prozření a my fackováni každodenní realitou, necháme sen být a brodíme se dnem běžné rutiny.
Není to škoda? Není nám líto těch obrazů, které si necháme proklouzávat mezi prsty a necháme se strhávat stereotypy a věčným koloběhem povinností? Co dělat jinak? Jak vystoupit z toho nesympatického kola, abychom si okořenili svůj stav každodenního bytí? Cítíme se zaprášeni popelem a nevidíme sytost barev přes popel.
Chci se s Vámi podělit, co mně pomáhá, co je můj lék na šedý přelud, který se občas na mně usmívá a snaží dotěrně obtěžovat. Pokud si připomenu nějaký příjemný pocit, probíhající líbivou emoci v dění ve snu, v mé roztančené fantazii, rozhodnu se jednoduše ji reálně pociťovat. Představuju si, že pocit, který mně zaléval v mém snu, že mně zalévá i právě teď, v této chvíli. Představuju si barvu, kterou chci vidět s obrazem, a ona se objeví, představuju si vůni, která mi obraz připomíná a ona mně najednou obklopuje. Je to jednoduché cvičení vizualizací, které je mocným nástrojem, který může pomáhat transformovat negativní, nelibé nastavení naší mysli. Každou věc můžeme změnit v zázrak,, zejména když jsme mezi ostatními, jen je potřeba si rozpomenout a dostat se do správného emočního stavu. Tak jak ve snu. Jen pozor, nenechat se strhnout obrazem v napjatých chvílích, který mi nevoní, který mně nutí do věcí a povinností s tíhou vlečící se jako koule u novou. Stačí tak málo, stačí jen malý obrat, zmáčknutí správného knoflíku uvnitř mně, který mi dovolí myslet si, že svět je tady pro mně, že život je nejúžasnější dar, který tady mám, že sny jsou tady od toho, abychom je žili a snažili se život měnit dle svých představ, jak to jen jde. Máme v sobě duševní nástroje a schopnosti zbavit se nesmyslů, které nechceme, a možnost nahradit je tím, čím chceme.
Jak na to? Představte si chvíli, ve které se momentálně nacházíte...stojíte, sedíte, ležíte, cokoliv...Co je to, co mám právě teď? Jak se cítím? Kde v těle se mi to nejvíce projevuje? Ukažte si na to místo, šáhněte si naň. Rozdýchejte nepříjemný pocit dechem, nádech, výdech SO - HAM minimálně 3 x, pofoukejte místo, na kterém cítíte aktuálně tlak, zažeňte ho pomyslným krucifixem od sebe. Vnímejte, jak se to něco pomalu od Vás vzdaluje, jak je menší a menší, slabší a slabší až ustoupí a vzdá se ve prospěch Vaší síly. Nepomáhá Vám to? Položte si otázku. Ohrožuje Vás něco natolik v této dané chvíli, že bychom jste to nerozdýchali? Jde Vám o život? Co můžete aktuálně tady a teď zrovna ztratit? Čeho se obáváte? Pokud najednou ve svých představách, ve své myšlenkové mapě odstraníte to, co tam nechcete, tak tam místo pro to nebude, už Vás to více nebude okupovat, možná se to znovu objeví, ale jakmile se tréninkem a nějakou aktivitou naučíte od nežádaného odstupovat, začnete si dokreslovat obraz do své mapy světa dle svých představ. Co v tuto chvíli můžu udělat pro sebe, aby mi bylo lépe? PRO SEBE... V TUTO CHVÍLI...to má být ten sen... Pomáhat cítit se lépe. Umění je nehledat ve velkých věcech svět, ale skromně a odevzdaně vidět reálné věci nadosah.
To je to plátno, to je můj obraz, který tvořím štětcem činů a skutků naplňujících misi v životě v přítomné chvíli...